O knize: 2008 / Samozřejmě, interpretace posledního dílu Dzigy Vertova délkový film „Ukolébavka“ sám sebe naznačuje „(1938) jako neúspěšný pokus o nastolení avantgardní stylistiky v podmínkách socialisticko-realistické „státizace“ sovětské kinematografie ve třicátých letech. Je to způsobeno především bujnou symbolikou filmu a nepotlačitelnou chválou Stalina. Proto lze „Ukolébavku“ považovat za jasný příklad kulturního a společensko-politického vývoje sovětské totality na konci 30. let. Jakkoli je místo filmu v dějinách totalitní kultury jasné, film je tak komplexní a nejednoznačný z hlediska dějin kinematografie zvláště a dějin médií obecně. V tomto ohledu jsme si dali dva úkoly v naší analýze. Jednak je důležitá otázka, do jaké míry apel na ženský děj odpovídá obecnému trendu ve vývoji vizuálních médií, a zejména kinematografie 20. a 30. let, a také do jaké míry způsoby zobrazování žen, které nacházíme v „Ukolébavka“ odpovídá stylistickým rešerším jiných režisérů této doby. Tento problém provází i druhá otázka – o propojení vizuality a vizuálních médií s konceptualizací genderových rozdílů. S druhou stránkou problému začneme naši analýzu..